camping

Jak jsme stopli kabriolet? (Stopování 2/2)

To, že jsme debilové, už asi víte z předchozího postu, ale zkuste dočíst i další část naší strastiplné cesty při stopování.

…Dostat se z Benátek vypadalo prvních pár hodin jako beznadějný úkol. Nakonec po pár hodinách a už téměř koupených lístcích na Flixbus se nám podařilo stopnou jednoho blázna z Makedonie, který měl na zadním sedadle bejsballku. Vyvezl nás z Benátek a my po dalších kratších úsecích pokračovali dále po pobřeží. V průběhu toho dne jsme objevili několik skvělých věcí: čepované prosecco a ty nejlepší sušené rajčata, olivy a sýry. Bomba. Jen o tom píšu, tak se mi sbíhají sliny. Jo a taky jsme dojeli do skvělé restaurace. Dali jsme parádní těstoviny a pro změnu taky Moscato.

Po dalším dnu na cestě nás zničehonic napadlo, že chceme do jiné země tak jsme v centru Padovy koupili lístky na vlak do Terstu a využili tak druhý hack na této expedici. Do Terstu jsme dorazili večer, a kromě jídla nás hlavně čekalo hledání místa na přespání. Další velmi náročný úkol. Naši ubykaci jsme našli za starou benzínkou u někoho na zahradě. A v ten den jsem se poprvé bál, že nás někdo vyhmátne. Domluvili jsme se tedy, že vstaneme ve 4 ráno a půjdem zkusit stopnout nějaké další auto. Dvě slova: Blbej nápad. Dovedete si představit kolik aut jezdí ve 4 ráno v nějakých odlehlých ulicích Terstu? Jenoduchá odpověď: vůbec žádné. Po asi půl hodině marného zkoušení jsme šli hledat další místo, kam tento ranní nezmar půjdeme dospat, než vyrazíme dál. 

Velkým problémem se stalo, že jsme neměli žádné pití a po předchozím dnu, kdy jsme jen chlastali pivo a prosecco jsme měli celkem sucho v krku. Po bloudění městem jsme konečně narazili na jednu malou restauraci, kde uklízečka zrovna vynášela odpadky a aspoň nám doplnila vodu do našich láhví. Slast. Pak jsme konečně našli takovou betonovou plochu nad několika málo schody u plaveckého bazénu, kterou jsme zhodnotili jako ideální místo na dospání. Jedinou nevýhodou tohoto spotu bylo, že byl u silnice a chodníku, takže na nás každý mohl vidět. Zaspali jsme hned. 

Za hodinu jsme se však probudili se dvěma tureckými občany nad hlavou. V ten moment jsem se posral. Teda skoro. Asi nás chtěli okrást nebo třeba pozvat na zmrzlinu, nevím. Každopádně jak jsme se vzbudili, tak jsem nebyl moc ready na boj. Naštěstí nebylo třeba. Dali jsme asi pětiminutovej anglicko-turecký pokec a rozloučili se. No co vám budu, už jsme nezaspali. 

Naštěstí už bylo kolem sedmé hodiny a aut jezdilo pomalu, ale jistě čím dál více. Nakonec nám zastavili dva frajeři, co jeli zrovna na ranní šichtu a vyhodili nás asi 10 km dál u jednoho bistra. Tam jsme strávili dobré tři hodiny. Dali jsme si snídani, coretto, brunch a nabili jsme si mobily a powerbanky. Naše další kilometry pokračovali zpátky do Slovinska. Tentokrát jsme si vyhlídli nejdražší město v celé oblasti, jak nám bylo řečeno a tím je Portorož. Najedli jsme se, okoupali se, odpočali si, ale věděli jsme, že je čas zase vyrazit dál. A tak jsme se vydali vstříc hranicím s Chorvatskem. Měli jsme štěstí, protože ještě v Portoroži nás nabrala mladá slečna, která jela za kámošema do Poreče.

 

Takže další destinací bylo toto krásné město. Po 6 dnech cestování jsme znovu sáhli do kapsičky hacků a nyní jsme poprvé využili spaní na nějakém ubytku. Zaplatili jsme si jednu noc v tom nejlevnějším, co jsme na bookingu našli. Vyšlo to cca na 400 Kč pro jednoho. Myslím si, že to byl jeden z nejlepších kaufů mého života. Bylo to blízko centra, s klimatizací, navíc Poreč je za mě fakt jedno z nejlepších chorvatských měst, které jsem navštívil. Každopádně abychom využili náš apartmán naplno, tak jsme rozhodli odepřít si veškerou noční zábavu a šli jsme brzo spát. Z postele nás vyhodila až uklízečka asi v 11 dopoledne. 

Ještě jsem zapomněl dodat, že ten večer jsme se stihli zaregistrovat v několika kasinech, kde nám bylo slíbeno jídlo a pití zdarma, na což jsme jako správní čecháčci velmi slyšeli. Realita byla trošku jiná. Na jídlo měli na výběr mezi hruškou a jablkem.  Já po velkém rozhodování zvolil jablko, Maty hrušku. Na pití už na nás zbyla jen nějaká levná brandy, která byla pěkně hnusná, a tak jsme navíc prohráli asi 10-15 euro v automatech. Z toho plyne ponaučení nenechte se zlákat do těchto hříšných podniků.

No nic, další ráno, tedy odpoledne jsme si to namířili hezky k moři. Našli jsme parádní pláž, kde nebylo moc lidí, byl tam stín a vše potřebné a tam jsme si rozložili tábor na celé odpoledne. Popíjeli jsme místní Karlovačko a střídali koupání se spánkem na karimatce. Idylka. Takto jsme pokračovali po pobřeží, jedna noc ve Vrsaru, další ve vesnici, kterou si ani nepamatuju. 

Pak jsme se dostali do města Rovinj. Vyhlídli jsme si pláž u hotelového resortu Amarin. Po pár hodinách zkoumání, jak poznat hotelové návštěvníky od nehotelových jsme došli k závěru, že to nelze. Takže jsme si to nakráčeli rovnou do hotelových bazénu a venkovních vířívek a užili si to plnými doušky. Prostě i na lowcost cestě si můžete užít služby pětihvězdy. Stačí se nebát a jít tomu trošku naproti. Ten den jsme překvapivě měli detox od chlastu, vlastně ani nevím proč, asi jsme si chtěli dokázat, že to prostě zvládneme a taky že jsme to zvládli. Tu noc jsme strávili na hotelových lehátkách kousek od bazénů. Nikdo nás nevyhnal, a tak tuto noc řadíme k těm příjemnějším a pohodlnějším. 

Na další den jsme se chystali zaplatit ubytko a jeden den z celého tripu se jít fakt bavit. Ubytko jsme sehnali úplně v centru Rovinje. Při čekání na něj jsme jsme se stihli najíst, zahrát si kámen, nůžky, papír o panáky piva, pomoct rybářům uvázat loď v přístavu, vidět na vlastní oči skororozchod mladého páru kvůli “špatně“ vyfoceným asi 200 fotkám na Instagram, nakrmit hejno holubů a spoustu dalšího. Pak už nastal čas na to se ubytovat. 

Ani za nic jsme nechtěli podcenit přípravu na to večerní potěšení, a tak jsme se vydali sehnat od místních domácí rakiju. Dlouho se nám to nedařilo. Jak jsme pochopili, tak prodej nekolkované rakiji je v Chorvatsku nejspíš ilegální. Ale nakonec jsme dostali tip na černý trh přímo uprostřed ovocného trhu. Tady se nám hezky podpultově podařilo sehnat litr a půl rakiji za cca 60 kuna. Bylo to to nejhorší rozhodnutí za celou naši cestu. Brzo řeknu proč. V rámci příprav jsme si teda našli místí plážové diskotéky a kluby a šli se na to vyspat. 

Zhruba po 2 hodinách spánku jsme se najedli a začalo to, co se nemělo vůbec stát. Rakija byla vychlazená, a tak jsme se do toho pustili. Ale trošku jsme to přecenili nebo sebe podcenili, ale zhruba za hoďku a čtvrt jsme měli v sobě více než litr tohoto lahodného destilátu. V ten moment to vypadalo jako hrozná paráda. Spousta tance a zpěvu. Problém nastal v momentě, kdy jsme chtěli vyrazit na místní dízu. Pro mě je naprosto nepochopitelné, jak jsme se vůbec dostali z apartmánu ven, protože to byla jedna velká horská dráha. Po několika metrech jsme zjistili, že Maty zapomněl peněženku, a tak jsme se pro ni vydali. Jak jsme dorazili na apartmán, tak už jsme nebyli schopni tuto prekérní situaci vyřešit a z apartmánu se dostat zpět. Zbytek noci nechám na vaší fantazii. Ale můžu říct, že do klubu jsme se samozřejmě už nedostali.

Další den, ještě vyčerpanější, než kdy dřív jsme vyrazili na obhlídku pláží na druhé straně města s cílem zůstat tam celý den, stydět se a zpytovat svědomí z předchozí noci. Čekalo nás ale další nemilé překvápko, jak jsme tak hledali pláž, která by vyhovovala našim požadavkům, tak jsme po několika kilometrech dorazili až na místo zvané Punta Križa před kterým nás nikdo nevaroval. Jedná se o jakousi gay/swingers pláž, co jsme zjistili hned u příchodu a pohledy všech těch návštěvníků bych nepřál nikomu. Připadali jsme si jako nějaká lovná zvěř, co jde rovnou na porážku. Následoval rychlý útěk. Po tomto traumatickém zážitku jsme zakotvili na pláži, kterou jsme předtím pohrdali a zbytek dne jsme už jen odpočívali tam. Jelikož předpovědi počasí na nadcházející týden byly velmi špatné, tak jsme se rozhodli, že další den vyrazíme směrem domů.

Už jsme si nemuseli nic dokazovat, takže jsme objednali jízdenky na flixbus z Rijeky až do Brna. Večer jsme zašli na večeři s mořskými plody a ráno vyrazili do Rijeky. Cesta zpět byla taky zajímavá, ale o tom až zase někdy jindy.

 Když budete chtít projekt HYDRATED podpořit, klikněte na tlačítko níže. See you later!

Similar Posts